Buk patří mezi nejstarší stromy v zámeckém parku, který v roce 1761 založil Maxmilián Daun. Stromu se říká „Buk lásky“, protože se na lavičce pod ním scházeli milenci a věřilo se, že je buk chrání. O „Buku lásky“ se v knize Zámecká zahrada zmiňuje i Jan Vrba. Nesmělý komorník Johan se podle povídky bezhlavě zamiloval do služky Margarety, ale nedokázal jí své city vyjádřit. Pan hrabě, zběhlý ve věcech lásky, poradil Johanovi, aby Margaretu pozval večer k buku, že pod ním se mu jazyk jistě rozváže. Hrabě se po setmění schoval za strom a poslouchal, co se bude dít. Johanovi se stále nedařilo vyslovit svou lásku, a tak rozčilený hrabě povídá: „Johan, oni jsou nekňuba, jim ani ten buk nepomůže.“ Naštěstí vše vzala do svých rukou Margareta a zanedlouho se slavila veselka.