Na vápenské tvrzi vládl rytíř bojovného ducha a nade vše miloval lov. Jednou pozdě večer se vracel rytíř do Vápna. Byl rozmrzelý nad odmítnutím, jehož se mu dostalo od dcery chlumeckého rytíře. Cítil, že bouřka je nedaleko. Do korun stromů narazil vítr a kapka za kapkou bily rytíři do očí. Zvolal pohněvaně: „Hrom do toho uhoď!“. Sotva to dořekl, silně se zablesklo. Boží posel sjel do Klamošské lípy a zanechal na kmeni uhelnou stopu. Kůň se vzepřel, postavil se na zadní, rytíř se skácel do bláta a pádem si zlomil vaz. Hrom skutečně uhodil a přinesl svému vyzyvateli smrt. Lid pověsil na lípu obrázek Matky Boží, aby chránila pocestné před podobným osudem, jaký stihl rytíře.